——————- PŘEDJAŘÍ – JARO ———————-
UCHÁČ OBECNÝ Gyromitra esculenta (Pers.) Fr.13.5.23
Skelná Huť u Prášil Foto: S. Ján JEDOVATÝ
KAČENKA ČESKÁ Verpa bohemica 19.4.2009 Rýzmberk
u Kdyně Foto: Z. Jánová JEDLÁ
——————- PODZIM A ZIMA ——————-
Pařezník pozdní Foto: Z. Zachardová
Kržatka zimní Foto: S. Ján
Límcovka modrá Foto: Z. Bláha
————————————— PODZIM ————————————


——————– LÉTO ———————
Liška obecná
——————- KVĚTEN AŽ ČERVEN ———-


——————- JARNÍ HOUBY —————–


—————————————————————————————————–
——— PODZIMNÍ A ZIMNÍ HOUBY ——–

PAŘEZNÍK POZDNÍ Sarcomyxa serotina Klobouk 3 až 12 cm, je škeblovitý, dlouho s podvinutým okrajem, nejčastěji olivově hnědý až žlutozelený. Lupeny jsou husté, v mládí žlutooranžové, později krémové a mírně sbíhavé. Třeň je krátký, postranní, 10–30 x 10–20 mm, směrem k bázi zúžený, zelenožlutý, olivově okrový, případně až žlutooranžový, s drobnými tmavšími šupinkami. Je to jedlá houba nižší jakosti. Na tlejícím dřevě listnáčů
Foto: S. Ján

ŠŤAVNATKA POMRAZKA Hygrocybe hypothejus – pozdně poddzimní houba, která se objeví teprve po prvních podzimních mrazících v borových lesích. Jedná se o chutnou jedlou houbu. Klobouk je 3–6 cm široký, sklenutý, později rozložený až mírně vmáčklý, někdy s nízkým středovým hrbolem. Za vlhka slizký, hladký, hnědý až olivově hnědý. Lupeny jsou nejprve bělavé, později žluté až žlutooranžové. Třeň je často k bázi zúžený a zakřivený, podélně vláknitý, slizký a světle žlutooranžový. Se sliznatým prstenem, později pomíjejícím.
Foto: Z. Zachardová

UCHO JIDÁŠOVO Auricularia auricula-judae – celým názvem boltcovitka ucho Jidášovo. Dřevní houba rostoucí celoročně, ale na podzim a v zimě za vlhkého počasí je hojněší a více patrná. Nejčastěji v trsech, na živém i mrtvém dřevě listnáčů, především však na černém bezu nebo spadaných větvích buku. Má široké využití v kuchyni (saláty, čína apod.), navíc obsahuje látky, které zvyšují odolnost organismu proti virózám. Prokazatelně zamezuje či zpomaluje růst některých typů zhoubných nádorů
Foto: S. Ján
—————————————————————————————–
——— PODZIM ———



————————————————————————————————-
——— LÉTO ———

HŘIB ŽLUČNÍK Tylopilus felleus – hřib, který se velmi podobá pravým hřibům. Běžní houbaři se občas spletou a přinesou si „hořčáka“ domů. Je až odporně hořký, tudíž nejedlý. Hřib žlučník má prokazatelně léčivé účinky. Podporuje trávení, mírní žaludeční nevolnost i kocovinu, pomáhá při některých onemocněních žlučníku a jater. Nejčastěji roste ve smrkových lesích.
Foto: S. Ján

MUCHOMŮRKA KRÁLOVSKÁ Amanita regalis – jedovatá s halucinogenními účinky. Podobá se hojnější „sestře“ m. červené, ale podkladová barva na klobouku je nejčastěji játrově až okrově hnědá. Roste roztroušeně v horských a podhorských smrčinách.
Foto: Z. Zachardová

KUŘÁTEČKO HŘEBENITÉ Clavaria cristata – tvoří velmi členité plodnice s mnohočetnými větévkami. Větévky jsou válcovité až zploštělé, na povrchu často vrásčité, na vrcholu s ostrými hřebenitými špičkami. Kuřátečko bývá 3 až 8 cm vysoké, roste od června až do listopadu vcelku hojně v listnatých i jehličnatých lesích. Je jedlé.
Foto: S. Ján