—————— PODZIM ——————-
HELMOVKA ZEFÍROVÁ (Mycena zephirus) Na podzim jsou smrkové, smíšené i listnaté lesy přímo „zamořené“ touto helmovkou. Bývají ji statisíce. Jedná se o nejedlou drobnou houbu, saprotrofní a rostoucí na opadu v lesích. Foto S. Ján, 10. 10. 2025 Loučany u Týnce
HOLUBINKA QUÉLETOVA (Russula queletii) se hojně vyskytuje v podhůří Šumavy
i na horách. Je nejedlá a palčivá. Vyskytuje se zejména v blízkosti smrčin a na okrajích lesních cest v trávě Foto S. Ján, 27. 9. 2024 Teleček – Dobřemilice
PENÍZOVKA MÁSLOVÁ – KUŽELOVITÁ (Rhodocollybia butyracea f. asema) – hojně se vyskytující druh penízovky, která začíná růst až na podzim po sérii chladnějších dnů. Zejména v opadu jehličnatých lesů. Patří mezi jedlé penízovky, i když je vynikající chuti,
je běžnými houbaři přehlížena. Foto S. Ján, 10. 10. 2025 Horní Lhota
—————— POZDNÍ LÉTO ——————-
HOLUBINKA ODBARVENÁ (Russula decolorans) – hojně se vyskytující druh zejména pod borovicemi a smrky. Patří mezi jedlé holubinky, její dužnina po otlaku a stářím šedne. Foto V. Polter, 30.9.2011 Čachrov – Březí
HŘIB ŽLUČNÍK (Tylopilus felleus) je častým hřibem v jehličnatých lesích, zejména koncem léta. Jedná se o nejedlou, silně hořkou houbu. Pokud se spleteme a spolu s podobnými pravými hřiby skončí na pánvi, zkazí dokonale celý pokrm. Patří mezi léčivé houby. Foto S. Ján, 29.8.2020 Stojanovice
MUCHOMŮRKA RYŠAVÁ (Amanita rufa) se hojně vyskytuje v podhůří Šumavy i na horách. Je Je sice jedlá, ale nižší kvality. Navíc je zde riziko záměny za jedovaté druhy muchomůrek, proto se její sběr nedoporučuje. Foto S. Ján, 29.8.2020 Stojanovice
—————— LÉTO ——————-
Liška obecná (Cantharellus cibarius) je známá jedlá houba. Má široké využití v kuchyni, je celosvětově oblíbená. Foto S. Ján, 29.7.2025 Hartmanice
Křemenáč osikový (Scabrum rufum) – oblíbená, trofejní jedlá houba. Foto V. Hájek, 30.9.24 Klatovy
Slizák mazlavý (Gomphidius glutinosus) je častý v naší oblasti. Jedná se o jedlou a chutnou houbu. Snadno se pozná podle kanárkově žluté barvy na spodu třeně. I když vzhledem na to nevypadá, patří mezi hřibotvaré houby. Foto ani další údaje – neuvedeno
—————— KONČÍCÍ JARO A ZAČÁTEK LÉTA ——————-
CHOROŠ ŠUPINATÝ – Polyporus squamosus Foto: S. Ján, 22.6. 2005 Klatovy Mercandinovy sady
PENÍZOVKA ŽLUTOLUPENNÁ (syn.: p. srostlá) – Gymnopus ocior Foto, místo a čas bez údajů
HŘIB KOVÁŘ – Boletus luridiformis Foto: S. Ján, Jesení 26.9. 2020
Jak je to s kuchyňským využitím těchto 3 druhů hub?
Choroš šupinatý je jedlý, ale sbírají se pouze mladé plodnice. Penízovka žlutolupenná byla ve starších atlasech uváděna jako jedlá. Nyní to ovšem mykologie přehodnotila a zjistilo se, že může způsobovat gastrointestinální potíže. K jídlu ji nelze doporučit. Hřib kovář je za syrova jedovatý. Je potřebné jej tepelně upravovat alespoň 20 minut. Pokrm z této houby je vynikající. Kovář je zejména doporučován na omáčky.
——————- PŘEDJAŘÍ – JARO ———————-
.
UCHÁČ OBECNÝ Gyromitra esculenta (Pers.) Fr.13.5.23
Skelná Huť u Prášil Foto: S. Ján JEDOVATÝ
KAČENKA ČESKÁ Verpa bohemica 19.4.2009 Rýzmberk
u Kdyně Foto: Z. Jánová JEDLÁ
——————- PODZIM A ZIMA ——————-
Pařezník pozdní Foto: Z. Zachardová
Kržatka zimní Foto: S. Ján
Límcovka modrá Foto: Z. Bláha
————————————— PODZIM ————————————
——————– LÉTO ———————
Liška obecná
——————- KVĚTEN AŽ ČERVEN ———-
——————- JARNÍ HOUBY —————–
—————————————————————————————————–
——— PODZIMNÍ A ZIMNÍ HOUBY ——–
PAŘEZNÍK POZDNÍ Sarcomyxa serotina Klobouk 3 až 12 cm, je škeblovitý, dlouho s podvinutým okrajem, nejčastěji olivově hnědý až žlutozelený. Lupeny jsou husté, v mládí žlutooranžové, později krémové a mírně sbíhavé. Třeň je krátký, postranní, 10–30 x 10–20 mm, směrem k bázi zúžený, zelenožlutý, olivově okrový, případně až žlutooranžový, s drobnými tmavšími šupinkami. Je to jedlá houba nižší jakosti. Na tlejícím dřevě listnáčů
Foto: S. Ján
ŠŤAVNATKA POMRAZKA Hygrocybe hypothejus – pozdně poddzimní houba, která se objeví teprve po prvních podzimních mrazících v borových lesích. Jedná se o chutnou jedlou houbu. Klobouk je 3–6 cm široký, sklenutý, později rozložený až mírně vmáčklý, někdy s nízkým středovým hrbolem. Za vlhka slizký, hladký, hnědý až olivově hnědý. Lupeny jsou nejprve bělavé, později žluté až žlutooranžové. Třeň je často k bázi zúžený a zakřivený, podélně vláknitý, slizký a světle žlutooranžový. Se sliznatým prstenem, později pomíjejícím.
Foto: Z. Zachardová
UCHO JIDÁŠOVO Auricularia auricula-judae – celým názvem boltcovitka ucho Jidášovo. Dřevní houba rostoucí celoročně, ale na podzim a v zimě za vlhkého počasí je hojněší a více patrná. Nejčastěji v trsech, na živém i mrtvém dřevě listnáčů, především však na černém bezu nebo spadaných větvích buku. Má široké využití v kuchyni (saláty, čína apod.), navíc obsahuje látky, které zvyšují odolnost organismu proti virózám. Prokazatelně zamezuje či zpomaluje růst některých typů zhoubných nádorů
Foto: S. Ján
—————————————————————————————–
——— PODZIM ———
————————————————————————————————-
——— LÉTO ———
HŘIB ŽLUČNÍK Tylopilus felleus – hřib, který se velmi podobá pravým hřibům. Běžní houbaři se občas spletou a přinesou si „hořčáka“ domů. Je až odporně hořký, tudíž nejedlý. Hřib žlučník má prokazatelně léčivé účinky. Podporuje trávení, mírní žaludeční nevolnost i kocovinu, pomáhá při některých onemocněních žlučníku a jater. Nejčastěji roste ve smrkových lesích.
Foto: S. Ján
MUCHOMŮRKA KRÁLOVSKÁ Amanita regalis – jedovatá s halucinogenními účinky. Podobá se hojnější „sestře“ m. červené, ale podkladová barva na klobouku je nejčastěji játrově až okrově hnědá. Roste roztroušeně v horských a podhorských smrčinách.
Foto: Z. Zachardová
KUŘÁTEČKO HŘEBENITÉ Clavaria cristata – tvoří velmi členité plodnice s mnohočetnými větévkami. Větévky jsou válcovité až zploštělé, na povrchu často vrásčité, na vrcholu s ostrými hřebenitými špičkami. Kuřátečko bývá 3 až 8 cm vysoké, roste od června až do listopadu vcelku hojně v listnatých i jehličnatých lesích. Je jedlé.
Foto: S. Ján